YUMMI *_* ))) blog smutku a radosty

9 díl:vesnice turtugaj

13. ledna 2008 v 18:18 | kalik |  moje anime povídka

Přitiskl Xetru ke stromu a ja jsem si jen tak stala a koukala na to jak ji dusí.cože dusi ,zase dusi ten svět přiliš nechapu proč pořat všechni jeden druheho dusi!holko!podej mi ten meč!uslišela jsem Xetrovou pomoc ahned jem jsim šla za mečem.ležel vedle stromu.to ne!ten demon mně chitil ocasem za nohu,a otahl k sobě.ano,spravně byl to demon v zvířeci podoběbyl to obrovski had s rukama a tekl mu jed z pusi. Kdyš se demon odvedl svoji pozornost na mně mněla Xetra šanci uniknout,a taky to udělala.ale demon po dlouhem souboji se nakonec skoro vítězil...mně zase kliknulo že musim xetrře pomoc!a tak jsem zařvala:,,hej ty koukni sem!"xetra víčilila na mně oči.utikej,holko anebo tě zabyje.strachi bes sebe jsem koukala jak se demon blíži se ke mně. mislela jsem si že je to muj konec,ale v tu chvili mně nejaka zahadna moc ochranila.ta moc višla z mich ruk,a demona rosekala na kouski, ani nevím jak.kdíš kouski těla demona leželi na zemi nasadíla jsem takovi pohled,že bi ze smichu i vlci se pochichtali.
Co to ksakru bylo?zeptala se xetra ktera byla bes sebe s toho co víděla před pěti minuti.,,ja..ja..ja ani nevim"řekla jsem a važa jsem si lekla.sední na mně řekla xetra sama tu cestu pěški nedojdeš.sedla jsem si na ni a ona s richlosti vitara vírazila se na cestu k vesnící Tirtugorsu.mimochodem holko...pokračovala xetra víš dík že si mně zachraníla,jak že se jimenuješ ve kutečnosti?usmala jsem si na ní a řekla:emi jmenuji se emi.
V tu dobu dvanacet hodín co tata mněl vírazit už davno prošli,zlato,řekla mamka posliš dí jí hledat.,,ne,,řekla tata.ještě ne,něco mi řika že se brzi vrati.mamaka víšla z chatički .. a najednou slíším zvon mobylu.
Co jeto za zvuk ptala se nechapavě Xetra.je to mobil a to je zvuk ktera mně řika že přichazi trable s rodíče usmala jsem si.xetra jen nechapavě zirala na mně.za hodinu jsme si už dorazili do vesnice tirtugani a ja jsem si zeptala u Xetri:proč se ta vesnice tak imenuje, žiji v ni lidi kterem se řika tirtugorci?maš pravdu emi vesnice se jmenuje tak podle lnarodu kteri v ni bydli.a proč se jim řika tortugori?ptal jsem si.¨
Xetra se usmala a řekla zeptej se u nich viš ja jen vim že je to vesnice kam přez noc chodi bojovnici kdyš jsou unaveni z cesti.před vesnice mně Xetra sundala z svich zadech a řekla: di vedle mně a na nikoho se nedivej!ja jsem si jen kivla hlavou a šla za ni.nevěděla jsem si kam deme nebo proč tam deme .
Jsme tadi řekla xetra a ukazala na chram.tam přespime pokračovala je to velmi strari chraam a mam tam svi znami věř mi jsou to velmi vzacni lide.vzacni?nechpavě jsem si koukala na celkem normalni kostel oklopeni širokim sadem kteri stal přede mnou.
V dveři stal pan kteri mněl v ruce palku na ktere na hornim konci bilo ze zlata udělano slunce aklopene mněsicem a obvazane listi. Pan vioadal jako mnich a mněl šati ktere nosili knězi,velmi přatelski nas do vanitř pustil pozdravil mně usmal se na mně velmi zvlaště jako by věděl o mně něco ja nevim,a šel s Xetrou do jine mistnosti o něčem promluvit.ke mně podešla mladasluha mniška a odvedla mně do pokoje kde jsem si mněla odpočinout.posadila jsem si na velmi skromnou poste a za deset minut jsem si už slišela jak muj spanek probouzi nahle zvoněni mobylu.divni pomislela jsem,jak to že v tom světě pracuje mobyl ja to prostě nechapu!A.....ahoj tati.....řekla jsem si do telefona velmi vistrašenim a nejistim hlasem.co to o sobě misliš mlada damo ,jak si vubec dovoluješ takle zmizet už jsem chtěl po tobě patrat řval tata.tati,tati posliš musiš mně věřit přidu domu a visvětlim vam to fšechno ale tet musim zařidit něco velmi duležiteho věř mi musim končit!miluji vas!ale tohle všechno dělam pro dobro věci selhala jsem.tata mi věřil,určitě mi věřil ale je zavěsil telefon nicc neřekl ja vim co citi. ale jak se mam vratit domu z vesnice ktera se nachazi v jine dimenzi, kdyš nevim jak jsem si sem dostala!!
Najednou někdo tfuka do dveři.do vnitř vstoupi dyvka s rizima vlasi a zelene oči .moje vlasi vztoupli dubem kdyš jsem si koukla na ni jen jsem dokazala vislovit:A.....Ari,co ti tady?



Nasadila jsem si takovej pohled že bi i vlci smichi poskakovalali.,,.a.... ari? Co tadi dělaš?,, Zeptala jsem si a v bloššoch pěti minutach mezi namy proběhl tento rozhovor:
(ari je demonka ktera pokoušela zabit Emi nožemale pak ji zasttavila ramanajsa)
schopila jsem si polštaře kteri ležel na posteli v mistnosti,a řekla:jestli se kemně přibližiš tak nebudu vahat a použiju tuto zbran!ja jsem dostaa takovej šok s našeho setkani že mně nejak nedošlo že polštařem demonovi jen těško ubližim.sklidni se řekla chladně Ari a sedla na postel.položila jsem polštař spatki a v tichosti jsem si na Ari nechapavě zirala asi pět minut.vipadalo to na to že Ari o něčem velmi hluboce přemišlela.

Ja:(koukala jsem nechapavě )
Ari:jak jisi si dostala sem?
Ja:ja..ja nevim ,jen jsem chtěla najit ramanajsu a tak jsem si přišla s Xetrou sem a pak....
Ari:je mi jedno co se stalo pak ale řeknu ti jednu věc vipal z meho pokoje!
Ja:(naštvala jsem si a zařvala)S tveho pokoje???
Sem mně převedla slucha kněze ja mam pravo zustat tadi kolik chci a ti mi nebudeš roskazovat!
Ari:ja budu dělat co chci a chci zustat v tomto pokoji!

Obě jsme si hadalai asi deset minut a nikdo nechtěl ustoupit.byla totiš stejně trdohlava jako ja .

Ari vitahla nuš a zamiřela jim směrem meho krku ja jsem jen stihla zarazit dech leknutim .Osrři nože ktere bylo stejně ostre jako piacki nuš,smiřoval přimo k memu krku a několik milimetru před krkem se najednou ARI ZASTAVILA A ZAŘVALA SILNIM MASIVNIM HLASEM : zmis lidske otrodi!a to me pěkně poštvalo.jen jsem si velmi zle koukala přimo ji do oči.nečekaně se Ari uhnula pohledem a odstraněla nuš.
Hmm....na člověka jsi celkem silna dušička, le neboj se několik dni v našem světě to spravi!řekla a zlostně se usmala.zatim odešla a zabouchla za sebou hlasitě dveře.ja jen citila jak me bouha silne srdce ,lekla jsem si.strašně jsem si bala že mně ubliži,a opatrně jsem si opřela o zet a snažila se aspon trochu se sklidnit.

Za hodku už jsem si seděla na postele a mislela na co tak asi chci zeptat ramanajsu,mněla jsem na ni spoustu dotazu ale v tu chvilku mně nenapadl žadni znich.postupně jsem si lehla na postel a usnula celou noc se mi zdali ti oči ktere jsem viděla mezi paprski žhaveho slunce v den kdiš jsme s rodíče a segrou přejeli na šumavu.byla jsem pěkně unavena,za pět minut po te co jsem si usnula zbudil mně mobyl.co je?řekla jsem kdiš jsem si vzala trupku.emi kde sakra jisi?hledame tě všude.ano,byl to naštvani tatka kteri mněl o mně velki strach.ale co mu mužu řict ahoj tati nevim kde jsem ...ne to ne jen jsem si sklidnila a zahrala malou scenku do telefona:tati nemužu mluviit nehledej mně jsem v pořadku kamoška je v nemocnici a ja sni sedim.cože..emi to je trapna vimluva nefunguje!řekla tata maš zaracha na mněsic a tet mazej domu je ti to jasni?ale tati ja nemužu istericki jsem v telefonu řvala že prej kamoška je fakt nemocna.tata se sklidnil a zavěsil telefon . vědela jsem že mam prušvich ale domu jsem nemohla do te doby neš nenajdu ramanajsu a td. Položila jsem telefon a pak usnula spala jsem jako břemen celou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama