YUMMI *_* ))) blog smutku a radosty

Leden 2008

keasni anime amv

14. ledna 2008 v 16:12 | kalik |  anime
Juuni Kokki AMV

dalši japan song

13. ledna 2008 v 18:37 | kalik |  ja a vy


roooooooostoooomilyyyyyy pro romantiky

13. ledna 2008 v 18:36 | kalik |  anime

mně se libi jak romantičky zrudnou při koukani na tihle obrazky)))))tak tady něco pro ty kdo rady rudnou)))))
http://img138.imageshack.us/img138/4328/cutecouple14qi2.jpg
http://images.minitokyo.net:8001/view/84581.jpghttp://img287.imageshack.us/img287/8550/3e9da839xt4ti7.jpg
http://img91.imageshack.us/img91/4963/tifaandcloudyg5.jpghttp://img296.imageshack.us/img296/6099/avatar62hh5yy0.pnghttp://amvnews.ru/images/news002/WorldsUnbroken60.jpghttp://www.anime-source.com/banzai/images/editorials/tragic/saikano1.JPGhttp://journal.suteki.nu/wp-content/uploads/2006/10/bokura.jpghttp://usuarios.fotolog.cl/a/n/anime-love/12012007-16_53_10.jpghttp://i191.photobucket.com/albums/z61/Sara_1987_photos/anime%20Love/12renji3lz.jpghttp://images.epilogue.net/users/senna/lovehate.jpgjen si rudnete)))))

husta japonska pisnička

13. ledna 2008 v 18:30 | kalik |  ja a vy

Japanese pop(nevim jak se jmenuje)


14 díl:grej,grej!grej?

13. ledna 2008 v 18:26 | kalik |  moje anime povídka
Ja vykulim oči na Ari a greje a zatim uslišim jak za mnou někdo děně richle leti.grej zařve,,utikej ti pitomče,,mně to jako vždicki strašně zarazi a misto toho aby jisem si pohnula s mista otočim se na něj a začnu na něj naštvaně křičet:,,za to že jisem ti pomohla mně takle vděčiš!,,grejovi oči se na mně vikuli,asi na něj jěště nikde takle holka nekřičela.ti mutante řekne a chitne mně do naruči zatim zvedne se z zemi odleti.ja otoviram oči a kdiš se kouknu dolu do mně dojde že letime.kouknu na greje zrudnu jako pomeranč,polknu si a...
Strašně zařvu:polož mně ti uchilaku,,grej mně pusti,a ja padam dolu,zase křičim:chit mně.ten se usmněje poleti dolu za mnou a asi centimetr před stromem mně chitne a řekne at se pevně držim.ja vzkulim oči na něj a pak se začnu děsivě chichtat!on jen koukne na mně usmněje se a ja jisem byla tak štasna ževydim jak se usmiva někdo koho jisem tak strašně chtěla vydět.greji?zeptam se:,,co vlastní si ti zač?..ale asi se zase naštval a vratil se do sve puvodni podobi,ja jisem si odpovědi zatim na svuj dotaz nedočkala.jeli jisme strašně dlouho a ja jisem si usnula u něj v naruči.grej se na mně ani jeddnou nekouknul zatim co jisem spala.probudil mně kdyš jisme stali před velkim nekonečnim zamkem.překrasnim rajem,takovym co se ani ve snu nezda!grej mně dovedl ke vratem a řekl jak najdu ramanajsu.neřekl proč mně pomohl,ja jisem si ho ani nneptla.,,graji?proč mně nemužeš doprovodit až k ramanajse?zeptaal jisem kdyš odchazel někam do tmaveho hradu!otočil se ke mně a řekl:ja tam nemužu!ja tam prostě nemužu je to jasni!vyřval na mně svou zlost.po te co už byl skoro daleko jisem si na něj zase volala:greji otoč se prosim...naposledi,,grej překvapeně otočil se a ja podešla k němu a z blizka jisem koukala mu do oči.nakonec jisem nahlas a sebejistě řekla:ano!!neni chiby,to jiso ty zahadne oči,ted už vym komu patřeli...ty nejhezči oči v mem životě.grej jen nechapavě a naštvaně koukal na mně pak zatočil hlavu řekl mně posledni zbohem a richle zmizel.Ja jisem pokračovala dal do ramanajskeho kralovsti kde na mně už čekala sama ramanajsa ,ale Grej mi z hlavi stale nevichazel!Na jednu stranu bylo to paradni že vim komu ti oči patřili,na druhou stranu zase beze stopi zmizel!,,Vytam tě v mem kralovstvi,,Rospačitě řekla sama ramanajsa a na jednou všimla že jisem velmi našzvana!A i přez to mně dala teplej pokoj nakrmila mně a pak se mně zeptala co po ní chci.,,Ramanajso,ja jisem přišla jen protože chci vědět co je to za silu co mně vychati z ruk!
Ramanajsa bezeslova otočila se a v jejich očich v tu chvile se projevila nenavist!
Ale za jeden okamžik se sklidnila a začala mně visvětlovat o co tu de.
,,viš emily ti nejsi obočejna holka,,
,,a co je na mně zvlaštniho,,
,,maš dost sil abi jisi mohla postavit zlu a vladnout křižem smrti s dobrou vuli!,,
za několik okamžiku ji začali test slzi a neubraila se tomu co se objevovalo postupně za ni_--.
Byl to demon a chtěl ji zabyt!přepadl ji a ja jisem jen tak stala a nemohla nic dělat.
Pak mně došlo že to nei demon ale Grej!
Jedine co mně napadlo je řict,,sklidni se,,ke podívu po te co mně grej všimnul jen stal a nic nedělal.
Ramanajsa se hlučně rozrsmala a pak řekla",,gratuůluji emily zastavila jisi meho největšiho protivnika jen jednim slovem.ja jen nechapavě koukam na ramanajsi a na greje.

12-13 díl:NOVA SILA

13. ledna 2008 v 18:24 | kalik |  moje anime povídka
Pno mi probudi Ari,se slovi ,,pohni se sebou mame stra3n2 hodn2 prace,,""ja jen yvedno oboči ,,a,,nestihnu dořict a už stojime před 3 metrovim demonem a Ari .ou!!zařvu kdiš mě demon zrani .nanoze mi poteče krev .Ari zhluboka nadechne ,doběhne demona a jednou ranou ho zabyje.,,to je teda sila,,obdívilo mně jak silna muže byt dívka v jeji věku.
Tet ti,řekne a odstoupi.předemnou stal jini demon ale i toho se zaleknu.dalšim ukolem bylo najit lečive bilinki,ale i tam jisem dokazala udělat z običejne věci kašu.pak jsme mněli uklidit kostel.a sakra!zakřičela Ari,kdiš ji okousel pavouk kteri se nachazel v jedne z mistnosti kostele.,,nehibej se prosim Ari pujdu za pomoci,,Ari na mně koukne a pak zastavi a zepta se,,proč mi tu jednoduše nenechaš a neodejdeš po sve cestě!,,vstanu před ni nalada mi nahle sklesla a chladnim a bestitnim hlasem řeknu,,protože takova nejsem,nenecham sve přatele v nesnazich,nikde!,,Ari nedokazala uvěřet tomu co slišela,neni divu.pravě před ni stala običejna smrtelnice ktera řekla že ji považuje za kamošku ,i přes to že věděla že ona ji nesnašela.
Ja pak jen sednu vedle ni .utrhnu kosek latki z kimono ktere jsem mněla na sobě.a obvažu ji zraněni.pak vztanu a podam ji ruku s usměvěm na bok(usměv kterej mi de s duši).Ari mou pomoc přijmout nechtěla.ale misto toho aby jsem si urazila.doběhla jsem za knězem a řekla mu o tom jak Ari ukosnul pavouk.kněz přišel a svou magii ktera mně překvapila,vilečil zraněni na noze u Ari.ta jen nechapavě po mně kokala a vrtala hlavou.
Kněz na mně zase koukne a pak mi da dalši ukol.řekla že mam přinest vodu jednomu z odsozenich na smrt.prej to nevisvětlu,jen to mam udělat.v tu chvili vimouchnu zlosti,a strach:,,pane kněze proč to všechno?nazačatek mi přinutite jit s demonkou na zběr bylinek,a pak mam jit v to nejhorši misto v kostele a nakrmit vězně.kněz usmal se a řekl že tam pujde semnou ,a Ari i přes to že nechtěla ze neznamiho duvodu pujde tam taky.
V dolnich jeskiněch kostele kde se nachazeli ti nejhorši z nejhoršich vězně.to misto nahaněla mně větši a větši hruzu s každem schodem kterej sejdu dolu.po hodíně krmeni věznu jsme byly už v te nejhorši časti,věznice mněla jsem strach tak velkej že mi seděl až v krku.v přišti klece jsem uslišela jak někdo křiči bolesti.kdiš jsem prošla mimo zastavila jsem ,byla jsem v šoku z toho co jsem uvíděla.
V tuhle klec jidlo nemusiš davat řekla kněz a odstrčil mně.ale ja jsem musela.byla v te klece Grej!nevěděla jsem si jak se tam dostal ale me srdce mi řikalo že musim protě mu musim pomoct.
Emili:,,ja tam dam taki jidli,, Ari:cože ,nevěřim svim slovum ale souhlasim stou lidckou bytosti.kněz Ari ze neznameho duvodu poslechl a jsme vešli do vnitř.dostala jsem šok kdyš jsem uvíděla Greje ležet v krvi.
,,nechte ho na pokoj prosim.
Byla jisem bes sebe strašně jisem se bala co snim bude.kněz se zlobivivě usmal a koukal na na mne stašně agresivnim virazem.ari vikoulila oči,nedokazala pochopit proč mně zaleželo na něm.grej jen koukal kdíš jisem ho přetiskla k sobě,tak že chudak nedokazal vislovit ani slovo.najednou mn kněz chitil za ruku a nasilně odvadel s komory.najednou vidim jak za mnou v komoře zustava Ari s grejem a pak slišim hlasite řvani bolesti.
Za hodinku ke mně do pokoje vstrči svuj nos Ari,ja jen zlostně začnu rozeptavat co udělala greji a proč to děla?,,Ari:bude smrtelně kazan za svuj čin.řekne se slzami na tvaři.nahle zmněnim viraz.došlo mně že
Ari veskutečnosti na greji zaleželo.ale nevěděla jisem jestli ji zaleži na něm jako na kamaradově,protivnikovi,nebo lasce.
Rano už se nachazime ve strašně velkem salu pelnem lidi .lidi ktěři křiči,,ZABYT SMIŠENCE,, bylo mně graje strašně lito.už mu na krk dali lano a zatahli.ale ja na jednou nevidržim a na celou mistnost hlasitě zařvu,,nachto ho žiiiiiit!!,,v tu chvile z me ruki vijde divna magicka energie a doda greji silu natolik,že mu rozaři uči.pomalu distava svou silu spatky .narostou mu křidla a darapi.lechcezavraždi všechni straže!a pak i knněze kteri stal vedle mně.a Ari na mně,,ti ideotko,,ja jen koukam.graj a Ari začnou bojovat.lidi okolo zmizi.a co tohle?uvidím male ditě ktere leželona zemně kam smiřoval utok grej.zase se budu snažit něco udělat.a v tu chvili zase ta moc!zase vivlitne s mich ruk ale v formně draka.malej draček chitne dítě a přinese mně ho .zatim zmizi.
Ari a grej přestanou bojovat a stejně jako mileon lidi okolo mně se kleknou na kolena a budou koukat do polahi.ja svikulim oči.nechapu jak to je možne.

11 díl:..........Velka moc 4 kralovstvi a jejich spojetost mezi sebou........

13. ledna 2008 v 18:22 | kalik |  moje anime povídka

Xetra mi věsvětlovala že je to jen rozhovor ale kdiš mně chce kněz povědět to o čem jsem mislela že chce tak by jsem mohla viřešit několik problemu tohoto světa.kdyš jsem šla po chodbě k největšim dveřem kostele spamatovala jsem o si jak jsem před necelou hodinu poznala toho komu patřeli ti nadherne oči.,,Greji,keš by jsem ti mohla vidět ještě jednou,jen jednou!,,řekla jsem potichu a usmala se.

Prochzim mimo Arinineho pokoje a slišim jak někdo breči.vejdu do vnitř a rozhledla se po okoli.uviděla jsem Ari ktera stala vedla okna a vedle ni stala mila divka a se slzami na obličeji povidala Ari jak je zamilovana.kdiš obě divki všimli že v pokoji je ještě někdo,Ari hned vikřikla na mně:,,co tadi dělaš ti mrcho?,,ja jen koukam.nechapala jsem proč mně tak nesnaši.ale do pokoje vešl kněz Koromonidor a Ari hnet zastavila svuj diolog semnou.,,Emili všude tě hledam!,,řekl kněz.pak mě pozavl do sviho kabynetu.Ari na mně podivala nenavisně před tim než jsem odešla.

Kabynet Karomonidora byl překrasni.kněz se posadil na židli a položil sve ruce na stul kteri stal před židle.zhluboka se nadechnul a začal vipravět dlouhi,dlouhi přiběch.posadila jsem si na židle a začala pozorně a vnimavě poslouchat.

Kněz vipravy:,,čitiři kralovstvi......
Čitiři moci....
A jen jeden posvatni křiž,,,
(kouknul na mně s usměvem)viš emily jaka spojitost je mezi čitiřma mocnima magickama simboli a posvatním křižem?
,,Ne pane kněze nevim,,tiše prošeptala jsem si.
,kněz pokračoval:před davnima leti eksistoval jen jeden svět.ktery v sobě obsahoval:bohi,magi,magie,nadpřirozene bitosti,driadi,draci,a lide.všechni žili v miru do te doby co se lidem zachtělo vic neš maji.o hodně vice než maji.....
,,,zapomněli na zakoni a začali postupně zapominat i na to že jsou jen současti světa.zapomněli že bohove maji vladnout nad nima.zapomněli uctivat matku přirodu,zapomněli co jsou citi duvěri.stali se z lidi jen običejne zrudi,nemislici zrudi ktere jen touželi po vladě a moce nadevšemi.bohove ze všech světu a jejich poslanci a ostatni stvořeni se rozhodli podělit jeden svět na několik menšich.mysleli že to zabrani světove valce č.0 je to valka o ktere nikde někddo z običejnich smrtelniku jakeho klif s meleordi světu neznal.valka pokračovala do nekonečna i kdiš byly světi rozdělěni.
Bohi rozhodli vitvořit obranou sit sit čitiř znaku.v době kdiš efrajd nejvěrnějši sluha prvniho s krlalu velke britanie ukoval střiberni křiž a nedal ho manželce krale doratana,nemohli bohi najt předmět kteri by posliužil k spojeni 4 moci.avšak v te zapomenute lidem době byla manželka krale darataan Žata jedinimm člověkem s dobrim srcem.buch noci ve snu přišel ke Žate a zustal u ni pak v jeji křiš vlil kapku rasadara ,kapka rasadara je určita častka určite moci .rasadar byl mohutni demon kterej tu moc jako prvni viužil.
,,nechpu,jakou soovislost to všechno ma semnou?zeptam a čekam než kněz otpovi.ale misto odpovědi se dočkam jenom pokračovani.
,,v každe epmerie je svuj kral a za milion let jejich potomki se maji spojit a sloužit jedne velke moci.moci Červeneho křiže!,,a zrovna ti emili ,zrovna ti jiseš vivolena tohodle stoleti.kněz se usmal a ja jen nechpavě kokkam.v tvich očich vidim budoucnost!po těchto slovach ve mně se probudil zvlaštní pocit.




Pno mi probudi Ari,se slovi ,,pohni se sebou mame strašně hodní prace,,""ja jen yvedno oboči ,,a,,nestihnu dořict a už stojime před 3 metrovim demonem a Ari .ou!!zařvu kdiš mě demon zrani .nanoze mi poteče krev .Ari zhluboka nadechne ,doběhne demona a jednou ranou ho zabyje.,,to je teda sila,,obdívilo mně jak silna muže byt dívka v jeji věku.

Tet ti,řekne a odstoupi.předemnou stal jini demon ale i toho se zaleknu.dalšim ukolem bylo najit lečive bilinki,ale i tam jisem dokazala udělat z običejne věci kašu.pak jsme mněli uklidit kostel.a sakra!zakřičela Ari,kdiš ji okousel pavouk kteri se nachazel v jedne z mistnosti kostele.,,nehibej se prosim Ari pujdu za pomoci,,Ari na mně koukne a pak zastavi a zepta se,,proč mi tu jednoduše nenechaš a neodejdeš po sve cestě!,,vstanu před ni nalada mi nahle sklesla a chladnim a bestitnim hlasem řeknu,,protože takova nejsem,nenecham sve přatele v nesnazich,nikde!,,Ari nedokazala uvěřet tomu co slišela,neni divu.pravě před ni stala običejna smrtelnice ktera řekla že ji považuje za kamošku ,i přes to že věděla že ona ji nesnašela.

Ja pak jen sednu vedle ni .utrhnu kosek latki z kimono ktere jsem mněla na sobě.a obvažu ji zraněni.pak vztanu a podam ji ruku s usměvěm na bok(usměv kterej mi de s duši).Ari mou pomoc přijmout nechtěla.ale misto toho aby jsem si urazila.doběhla jsem za knězem a řekla mu o tom jak Ari ukosnul pavouk.kněz přišel a svou magii ktera mně překvapila,vilečil zraněni na noze u Ari.ta jen nechapavě po mně kokala a vrtala hlavou.

Kněz na mně zase koukne a pak mi da dalši ukol.řekla že mam přinest vodu jednomu z odsozenich na smrt.prej to nevisvětlu,jen to mam udělat.v tu chvili vimouchnu zlosti,a strach:,,pane kněze proč to všechno?nazačatek mi přinutite jit s demonkou na zběr bylinek,a pak mam jit v to nejhorši misto v kostele a nakrmit vězně.kněz usmal se a řekl že tam pujde semnou ,a Ari i přes to že nechtěla ze neznamiho duvodu pujde tam taky.

V dolnich jeskiněch kostele kde se nachazeli ti nejhorši z nejhoršich vězně.to misto nahaněla mně větši a větši hruzu s každem schodem kterej sejdu dolu.po hodíně krmeni věznu jsme byly už v te nejhorši časti,věznice mněla jsem strach tak velkej že mi seděl až v krku.v přišti klece jsem uslišela jak někdo křiči bolesti.kdiš jsem prošla mimo zastavila jsem ,byla jsem v šoku z toho co jsem uvíděla.

V tuhle klec jidlo nemusiš davat řekla kněz a odstrčil mně.ale ja jsem musela.byla v te klece Grej!nevěděla jsem si jak se tam dostal ale me srdce mi řikalo že musim protě mu musim pomoct.
Emili:,,ja tam dam taki jidli,, Ari:cože ,nevěřim svim slovum ale souhlasim stou lidckou bytosti.kněz Ari ze neznameho duvodu poslechl a jsme vešli do vnitř.dostala jsem šok kdyš jsem uvíděla Greje ležet v krvi.

,,nechte ji na pokoj prosim.

10 díl:konečne setkaní

13. ledna 2008 v 18:21 | kalik |  moje anime povídka

Rano jsem si probudila kuli přišernemu zvuku venku totiš ještě nevstalo slunce ale někdo tasil(souboj s meči se nayiva tas) s někim velmi nahlas.šla jsem na zahradu kouknut co je to za tzvlaštni zvuk .nepochazel totiš ze přeekrasne ružovi zahradi ale ze venkova z uprostřed vesnice.ani za nic mi nenapadlo zdržrt se a vidala jsem za zvukem.
Kdíš jsem si koukla na obličej jednoho z tesicich maldich hlapku skoro jsem si propadla do zemi ,cela jsem si zrudla a me serdce mi vilitalo z hrudniku nemohla jsem pohnout pohledem i kdiš jsme chtěla!ano!ano,byl to muj zahadni ideol s nadhernima očima .bojoval s nejakim jinim maldikem.
Otočil se a všimnul jak na ni čumim.dlouho nestal a kouknul na mně hmuře jako co je to za kurva a co na mně tak kouka.vubec to nebylo pro mně na zvik chovat se jako nejaka zblba blondinka a čumět na kluka jako zamilovana idiotka.ale nedokazaů jsem pohnout pohled.jeho soupeř mně taki všimnul a oba na mně zirali jako na nejakou kurvu co je nechce nechat na pokoj.
Bože je to važně on pomislila jsem .přestali bojovat a ten zahadni ideol se na mně kouknul ještě jednou ale v ten to krat jinak.jako by chtěl na něco spomenout,schmuřil oči a važně se zamislil nat tim kde mně už viděl.
Ja jen stala jako nejaki idiot a jedini co ze mně vilezlo za slovo bylo ahoj!oba na mně koukalai skaženim pohledem a ideol mich snu nasadil ještě hotši pohled neš před tim všude ticho.jeho oči ti oči koukali na mně oči,oči ti jeho krasne oči.jen kuli těm oči jsem byla tady a tet stal předemnou!
Jeho kamoš ne podezřivě usmal a bohnul meho idiola po hlavě ale přatelski ne ze zlosti.jen ze sradni a při tom řekl:hele co je to za ticho co tak na tu chudinku divaš,Greji!,,takže se jnenuješ se grej?,,řekla jsem a usmala se na bok tak jao to dělam kdíš jsem v pohodě.jsem Grej ale kdo si ty?zeptal se a kounul se na mně podezirale jako by se konečně začina spominat kde mi víděl.
Ja jsem si sčervenala stala rovně,a řekal:ja jsem Elly ,a jestli se ti zdam povědomě tak to je tim že jsme si už potkali !ja sice nevim jak ale zachranila jsem ti před nestvurou v lese na šumavě pamatuješ!
Grej se podivně koukal na mně:na šumavě , to misto je ve světě lidi a dnešni svět kde pravě tet stojiš,v něm šumava neexistuje. Cože neiksestuje!jak to řekla jsem .jeho kamoš se zase usmal a pak prošeptal na nas:ehm...prominte že vas rušim ale slunce vstava Greji nechceš přece aby ta mala slečinak dozvěděla naše male tajemstvy!Grej kivnul hlavou a řekl maš pravdu kamo deme!ja jen stojim a koukam pak mně kliknulo a řekla jsem jim kdiš už odhazeli:jake male tajemstvi !ale muj dotaz neslišeli byly prič ja jen chtěla zanima poběžet ale Grej se otočil a řekl :zmiz nebo ty ubližim.nemislel to zle jako by se bal něčeho co sedi v něm .ja jsme si otočila ašla spatki do kostele.
Ve hlavě po cestě spatky jsem mněla jen jednu věc a ta zněla:ja jsem ho potkala ! ja jsem ho potkala!
Potkala jsem Greje!ale me štěsti netrvalo dlouho po navratu na kostel jsem potkala Ari a ta nebyla natšena s toho že jsem zmizela na pět minut,tak jo na půl hodini!
Kde si sakra byla zařvala rozuřeně Ari.,,ja jen...jen jisem šla kouknout ven!tichim hlasem jsem řekla a pak Ari hluboce agrisivně vzdechla a někam odešla.Elli,...uslíšela jsem jak mi někdo vola z dalki,,,co je?,,
Otočila jsem si a předemnou stala Xetra a mněla starostni pohled.stalo se něco Xetro?prošeptala jsem.
Je čas aby tě kněž Coronomidor seznamil s několikama přičin toho proč nejspiš si ty,obyčejni smrtelmik dokažeš se nachazet v našem světě!ja jen koukam a vnímavě posloucham.

9 díl:vesnice turtugaj

13. ledna 2008 v 18:18 | kalik |  moje anime povídka

Přitiskl Xetru ke stromu a ja jsem si jen tak stala a koukala na to jak ji dusí.cože dusi ,zase dusi ten svět přiliš nechapu proč pořat všechni jeden druheho dusi!holko!podej mi ten meč!uslišela jsem Xetrovou pomoc ahned jem jsim šla za mečem.ležel vedle stromu.to ne!ten demon mně chitil ocasem za nohu,a otahl k sobě.ano,spravně byl to demon v zvířeci podoběbyl to obrovski had s rukama a tekl mu jed z pusi. Kdyš se demon odvedl svoji pozornost na mně mněla Xetra šanci uniknout,a taky to udělala.ale demon po dlouhem souboji se nakonec skoro vítězil...mně zase kliknulo že musim xetrře pomoc!a tak jsem zařvala:,,hej ty koukni sem!"xetra víčilila na mně oči.utikej,holko anebo tě zabyje.strachi bes sebe jsem koukala jak se demon blíži se ke mně. mislela jsem si že je to muj konec,ale v tu chvili mně nejaka zahadna moc ochranila.ta moc višla z mich ruk,a demona rosekala na kouski, ani nevím jak.kdíš kouski těla demona leželi na zemi nasadíla jsem takovi pohled,že bi ze smichu i vlci se pochichtali.
Co to ksakru bylo?zeptala se xetra ktera byla bes sebe s toho co víděla před pěti minuti.,,ja..ja..ja ani nevim"řekla jsem a važa jsem si lekla.sední na mně řekla xetra sama tu cestu pěški nedojdeš.sedla jsem si na ni a ona s richlosti vitara vírazila se na cestu k vesnící Tirtugorsu.mimochodem holko...pokračovala xetra víš dík že si mně zachraníla,jak že se jimenuješ ve kutečnosti?usmala jsem si na ní a řekla:emi jmenuji se emi.
V tu dobu dvanacet hodín co tata mněl vírazit už davno prošli,zlato,řekla mamka posliš dí jí hledat.,,ne,,řekla tata.ještě ne,něco mi řika že se brzi vrati.mamaka víšla z chatički .. a najednou slíším zvon mobylu.
Co jeto za zvuk ptala se nechapavě Xetra.je to mobil a to je zvuk ktera mně řika že přichazi trable s rodíče usmala jsem si.xetra jen nechapavě zirala na mně.za hodinu jsme si už dorazili do vesnice tirtugani a ja jsem si zeptala u Xetri:proč se ta vesnice tak imenuje, žiji v ni lidi kterem se řika tirtugorci?maš pravdu emi vesnice se jmenuje tak podle lnarodu kteri v ni bydli.a proč se jim řika tortugori?ptal jsem si.¨
Xetra se usmala a řekla zeptej se u nich viš ja jen vim že je to vesnice kam přez noc chodi bojovnici kdyš jsou unaveni z cesti.před vesnice mně Xetra sundala z svich zadech a řekla: di vedle mně a na nikoho se nedivej!ja jsem si jen kivla hlavou a šla za ni.nevěděla jsem si kam deme nebo proč tam deme .
Jsme tadi řekla xetra a ukazala na chram.tam přespime pokračovala je to velmi strari chraam a mam tam svi znami věř mi jsou to velmi vzacni lide.vzacni?nechpavě jsem si koukala na celkem normalni kostel oklopeni širokim sadem kteri stal přede mnou.
V dveři stal pan kteri mněl v ruce palku na ktere na hornim konci bilo ze zlata udělano slunce aklopene mněsicem a obvazane listi. Pan vioadal jako mnich a mněl šati ktere nosili knězi,velmi přatelski nas do vanitř pustil pozdravil mně usmal se na mně velmi zvlaště jako by věděl o mně něco ja nevim,a šel s Xetrou do jine mistnosti o něčem promluvit.ke mně podešla mladasluha mniška a odvedla mně do pokoje kde jsem si mněla odpočinout.posadila jsem si na velmi skromnou poste a za deset minut jsem si už slišela jak muj spanek probouzi nahle zvoněni mobylu.divni pomislela jsem,jak to že v tom světě pracuje mobyl ja to prostě nechapu!A.....ahoj tati.....řekla jsem si do telefona velmi vistrašenim a nejistim hlasem.co to o sobě misliš mlada damo ,jak si vubec dovoluješ takle zmizet už jsem chtěl po tobě patrat řval tata.tati,tati posliš musiš mně věřit přidu domu a visvětlim vam to fšechno ale tet musim zařidit něco velmi duležiteho věř mi musim končit!miluji vas!ale tohle všechno dělam pro dobro věci selhala jsem.tata mi věřil,určitě mi věřil ale je zavěsil telefon nicc neřekl ja vim co citi. ale jak se mam vratit domu z vesnice ktera se nachazi v jine dimenzi, kdyš nevim jak jsem si sem dostala!!
Najednou někdo tfuka do dveři.do vnitř vstoupi dyvka s rizima vlasi a zelene oči .moje vlasi vztoupli dubem kdyš jsem si koukla na ni jen jsem dokazala vislovit:A.....Ari,co ti tady?



Nasadila jsem si takovej pohled že bi i vlci smichi poskakovalali.,,.a.... ari? Co tadi dělaš?,, Zeptala jsem si a v bloššoch pěti minutach mezi namy proběhl tento rozhovor:
(ari je demonka ktera pokoušela zabit Emi nožemale pak ji zasttavila ramanajsa)
schopila jsem si polštaře kteri ležel na posteli v mistnosti,a řekla:jestli se kemně přibližiš tak nebudu vahat a použiju tuto zbran!ja jsem dostaa takovej šok s našeho setkani že mně nejak nedošlo že polštařem demonovi jen těško ubližim.sklidni se řekla chladně Ari a sedla na postel.položila jsem polštař spatki a v tichosti jsem si na Ari nechapavě zirala asi pět minut.vipadalo to na to že Ari o něčem velmi hluboce přemišlela.

Ja:(koukala jsem nechapavě )
Ari:jak jisi si dostala sem?
Ja:ja..ja nevim ,jen jsem chtěla najit ramanajsu a tak jsem si přišla s Xetrou sem a pak....
Ari:je mi jedno co se stalo pak ale řeknu ti jednu věc vipal z meho pokoje!
Ja:(naštvala jsem si a zařvala)S tveho pokoje???
Sem mně převedla slucha kněze ja mam pravo zustat tadi kolik chci a ti mi nebudeš roskazovat!
Ari:ja budu dělat co chci a chci zustat v tomto pokoji!

Obě jsme si hadalai asi deset minut a nikdo nechtěl ustoupit.byla totiš stejně trdohlava jako ja .

Ari vitahla nuš a zamiřela jim směrem meho krku ja jsem jen stihla zarazit dech leknutim .Osrři nože ktere bylo stejně ostre jako piacki nuš,smiřoval přimo k memu krku a několik milimetru před krkem se najednou ARI ZASTAVILA A ZAŘVALA SILNIM MASIVNIM HLASEM : zmis lidske otrodi!a to me pěkně poštvalo.jen jsem si velmi zle koukala přimo ji do oči.nečekaně se Ari uhnula pohledem a odstraněla nuš.
Hmm....na člověka jsi celkem silna dušička, le neboj se několik dni v našem světě to spravi!řekla a zlostně se usmala.zatim odešla a zabouchla za sebou hlasitě dveře.ja jen citila jak me bouha silne srdce ,lekla jsem si.strašně jsem si bala že mně ubliži,a opatrně jsem si opřela o zet a snažila se aspon trochu se sklidnit.

Za hodku už jsem si seděla na postele a mislela na co tak asi chci zeptat ramanajsu,mněla jsem na ni spoustu dotazu ale v tu chvilku mně nenapadl žadni znich.postupně jsem si lehla na postel a usnula celou noc se mi zdali ti oči ktere jsem viděla mezi paprski žhaveho slunce v den kdiš jsme s rodíče a segrou přejeli na šumavu.byla jsem pěkně unavena,za pět minut po te co jsem si usnula zbudil mně mobyl.co je?řekla jsem kdiš jsem si vzala trupku.emi kde sakra jisi?hledame tě všude.ano,byl to naštvani tatka kteri mněl o mně velki strach.ale co mu mužu řict ahoj tati nevim kde jsem ...ne to ne jen jsem si sklidnila a zahrala malou scenku do telefona:tati nemužu mluviit nehledej mně jsem v pořadku kamoška je v nemocnici a ja sni sedim.cože..emi to je trapna vimluva nefunguje!řekla tata maš zaracha na mněsic a tet mazej domu je ti to jasni?ale tati ja nemužu istericki jsem v telefonu řvala že prej kamoška je fakt nemocna.tata se sklidnil a zavěsil telefon . vědela jsem že mam prušvich ale domu jsem nemohla do te doby neš nenajdu ramanajsu a td. Položila jsem telefon a pak usnula spala jsem jako břemen celou noc.

8 díl:napadení

13. ledna 2008 v 18:16 | kalik |  moje anime povídka

............. Napadení.........
Zatim co jsem si potkala v lese nestvuru Xetru,ktera mně pomaha najit ramanajsu,u mich rodiču na šumavě:
Zlato mosliš že je opravdu aš tak naštvana ...řekla mamka tochim hlasem tatkově.Kuli čemu by mněla byt naštvana ?!!!řakla tata a určitě mněl o mně strach. Zatim zustaneme tady jestli se nevrati za 12 hodin pujdu ji hledat!řekla tata a podival se namamku.Pokoušel ji sklidnit,to nemam za zle ale jak jsem tak asi mněla dostat od "buch vi kam" spatki domu?!
Xetro kam vlastně deme?zeptala jsem ji.Xetra se na mně "jako" by naštvaně koukla a pak řekla:deme do vesnice tirturgortu je to velmi znama vesnice.znama řakla jsem,jak to že jsem o ni nic nikdy neslišela?jak by si mohla o ni něco slišet kdiš je v našem světě,řekla Xetra.moment jak jsem si dostala v vaš svěr?nepamatuji aby jseme prošli portalem,vchodem,nebo dveřmi v ten svět,ne jen jednou nechapavě jsem si ptala Xetru na ruzni dotazi jako napřiklad.JAK,KDY PROČ JSME TADI.ALE ONA JEN MLČELA.ani jsem nevěděla proč mně neřika vubec nic,ale věděla jsem že deme už dlouho,a pomalu jsem si začala byt unavana.
Posliš Xetro řekla jsem co kdybych jsme si na chvilku zastavili,?jsem přišerně unavena. VI LIDI Z VAŠEHO SVĚTA JSTE VŽDICKI TAK SLABY!řekla Xetra.a ti slova mně fakt dostali.jsem velmi hrda a nepovažuji sama sebe za slaboha!zastavila jsem si a začala rozuřeně řvat na cely les.Cože slabouch?ja že jsem slaboch!víš v našem "světě"se ne často musime jit a lest pěški přes celi velko les!to že jsi možna silnějši než ja neni tim že ja jsem unavena a ty ne ale tim že jsi nestvura a maš velke sili a prakce v přižitě na dívočině!kdyš jsem dořvala zvedla jsem visoko nos a sedla na kamen vedle mně abych se mohla na chvili odpočinout.ale viras Xetri ktera nemněla ani tušeni že tak obyčejni člověk jako ja muže tak zdivočit kuli slovu a nazoru jineho.
Kdyš v noci jsme uslišeli jak vivi ,dokonce i vlasi mi vstoupli dibem.X..Xetro ti zvuki....nestihla jsem si dořict jak uš slišim otpověd:jestli se stratiš nebo odejdeš a nebo s lekneš..seřerou tě!řekla Xsetra a dabelski se usmala.přespime tadi,je to jasni holko!?po tech slovech Xetra usnula a vedle ni i ja jsem s unavi padla na chladnou zem a ani se mi nezdali žadne sni jen jsem mněla strach o rodíče a o sebe,o tom dívnem kralovstvi,o tom co je tak zvlaštni na tirtugortske vesnice a proč se všechni tak divně se jimenujou?vskkratka jsem mněla ve hlavě všechno na co se jen člověk v me situaci muže mislet.
Rano otviram oči a leknutim malem jsem polkla jazik!na mně zirali hladovi vlci, a nic jineho neš zavolat na pomoc ksetru mně nenapadlao.jen tak tak jsem dokazala vstat z mista a začit utikat před hladovimi vlki.řval jsem po cestě Xetro kde si ja mam trable!!!!!!ale jedine co jsem slišela jako odpověd bylo viti vlku ktere se honili za mnou ze vše sve richlosti a kdiš mně skoro dohonili,něco ve mně kliklo at zalezu na strom,vinciklopedii jsem dočetla že na stromí lest neumi.problem je v tom že ja moc dobra v lezani po stromech nejsem a trvalo by mě to dlouho tak jsem na strom rovnou skočila!!a pak zbytek jsem lezla svim tempem.jeden vlk stikl mně ukousnout za nohu ,ta rana hrozně krvacela a na stromně jsem jen tak tak udržela!věděla jsem že ve chvili kdiš z těla odejde velka masa krvi tak ja mužu stratit vědomi a spadnout na zam ze stromu,pak by mně ti vlci mohli seřrat!už se mi temnělo c oči ani jsem si necitila nohu. Najednou richle jako vitr mimo mně proběhla nejaka bytost a svim ostrim taporam rosekala všechni vlci na časti.nestihla jsem vídět ji celoou ale zdalo se mi že jsem ji už víděla!pak se objevila Xetra a ja jsem začala na ni řvat:posliš copak si neslišela jak ti volam skoro mně rosekali vlci na časti.ale kdyš jsem uviděla viras na tvaře Xetri jsem si pochopila ža ji tarpi něco jneho.zatim co mně ušetřovala rani tak mně zeptala kdo zabyl ti vlki.ja jsem jen řekla že nevim ale v hloubce duši jsem přesně věděla že asi jsem to nebo tu pitost už viděla!holko ,koukla se na mně Xetra a pokračovala,ten kdo ti vlci zabyl neni novaček v zabyjeni je možne že je to profesionalni zabijak ktereho poslal toran aby nas zničil.ale on nebo ono mně zachranilo!jestli by to byl zabyjak tak bi mně nezahranil před těmi vlki!a vubec kde si byla ti kdíš jsem potřebovala pomoc!rosčileně jsem řvala.musim uznat mněla jsem pěknej bordel ve hlavě!
Nestihli jsem si začit se hadat,a najednou se na Xetru zautočil demon.

7 díl:rozhovor s xetrou

13. ledna 2008 v 18:15 | kalik |  moje anime povídka
Zzzzzzz!!ano,to je muj budík.
Cože budík takže jsem zase doma?překvapeně jsem si koukala po chatičce kde jsme ubitovali na šumavě.emili kde jisi ksakru,sprostě zařval tata.zbalili jsme uš věci dí do auta emi řekla mamaka a usmala se na mne.NE!to nesmime mami!nemužeme odjet,ja ještě nevím jak jsem si dostala domu,a co po mne chtěla ramanajsa!cože?ramanajsa kdo to je zlato?nahle jsem si ucitila že ja musim,prostě musim jít a najit ramanajsu!nahle jsem si viběhla z chatíčki a utikala jak jen mužu do lesa,jen jsem slišela tatuv naštvanej hlas, ze zadu.
Uprosltřed "velkolesa"už jsem nevěděla kam dal.zabloudila jsem se a nevěděla ani otkud jsem přišla.spamatovala jsem na lekci děda jak přižit v divočině. vedle křovi jsem uslišela divní zvuk.otočila jsem se a najednou jako by na zavolanou jsem uviděla,bitost rostem v 2 metry a širokou jako stul,s lickou hlavou a lickou předni časti.koukla na mně a s jedni ze svych velkich ruk,měla meč s velmi ostrim ostři.nic kromně toho aby zařvat a utect mě prostě nenapadlo!utikala jsem jak jen umim ale na nic,ta bytost mněla richlost geparda a neš jsem stihla zareagovat ucitila jsem jak stoi předemnou,a pak hroznou bolest na noze.zranila mě!mezi mnou a tou bytosti prošel nasledujci rozhovor:
Ja:co po mně chceš?(řekla jsem s poslednich sil)
Xetra:jsem Xetra a moje jmeno je to posledni co uslišiš před svou smrti!
Ja:mo..moment!!!nemužeš mě zabyt protože....protože...(snažila jsem vymislit ze všech sil důvot proč mě nesmi zabit)
Xetra:........
Ja:prosim řekni mě proč mě chceš zabyt?
Xetra:ramanajske kralovstvi se rospada....
Ja:mislim(cože rospada se?)
Xetra:jsem jedna s poslancu torana,je to sin Ramanajsi....
Ja:sin?
Xetra:co tu povidam ti jseš smrtelnik jak bys mohla vědět kdo je Ramanajsa!
Ja:ja vym kdo to je!
Xetra:misli(diva se na mně jako by mně viděla)
Ja:posliš Ramanajsa řikala že ja mam moc....ale ja nechapu jakou?mužeš mně pomoc?
Xetra:nevim jak to že mně slišiš...ale jestli mně

6 díl :xetra nebo ne?

13. ledna 2008 v 18:14 | kalik |  moje anime povídka
Nožem smeřovala přimo mi do srtce a kdis sem zavřela oči a zařvala!bila jsem se jista že tohle bil konec ale ne,necitila sem se bolest jen sem se otevřela oči a viděla jak negto zezadu drži ruku ari a nedovoluje me bodnout.srtce se mi vilitalo od strachu.spadla sem a ZASE stratela vedomi.probudila jsem se ale ne doma ale v nejki osvetlene mistnosti nebilo to světlo stare lampý ktera visela uprostřed mistnosti,bilo to světlo ktere pronika skrz zlute staré zacloný.polaha bila z nejakiho drahího kamene býleho s černímí čarkami,stěni bili upevněne staro řeckými sloupi s masivnou hlavičkou.hlavička sloupu měla podobu rostlinných listů.obrovske okna bes stekla a býli udelani ze stejního drahého kamene jako polaha.žlute listí dubu vitr pohaněl volně po mistností,to je ndhera to prostě nedokažu popsat!ja jsem ležela v uprosdřet obrovske meke postele usitou stručne a ručně.postel taki bila z kamene a persikavije padadjalniki i patpadusniki býli udělene z mekké latki v rohu stal strom kteri měl pestrij zelenej a slatovej čerstve zbarveni a rostl volně na višku.patalok býl hrozně visokí a na patalke bili obrazký ruzních andělu a andíílku ktere litali mezi oblaki pod zachodem slunce.vstala jsem a koukla do okna.z okna jsem víděla vodopadi a nezkončene hori udoli a lesa ano to bilo jedna z nejhesčich věci ktere jsem viděla v životě!najednou zachrusteli stré ručně virobene dveře z dubu.do mistností vešla ta sama pani kterou jsem potkala v lese a ktera na mě usmala věděla moje jmeno měla nadherne černe oči.měla na sobě staré ale neuvěřitelne heske kimano a vlasi spoutani v kasu.ja jsem bez dotazu vskočila h zeptala:kde to jsem!?co tadi dělam!? A jak jsem sem dostala?ale stara pani jen chitře zasmala a řikala but vítana ello!v uzemi ramanajského kralovstvi!
"Nejspíš nevíš jak si sem dostala ale neboj se všechno ti věsvětlim," řekla pani.ja jsem se ji zeptala"pani.....ale nestihla jsem dořict a ona mi otpověděla:jsem ramanajsa,a zase se namne usmala. otočila jsem vzhlet a v tichosti jsem se zeptala co tadi dělam , ale pani ramanajsa mí níc neřekla,jen se krasně trochu nakloněne usmala.pak šla ke dveřím a před tim neš višla z mistnostidala me me obličeni.připrav se ello!řekla a odešla.z batohu kteri lezel vedle mě jsem vzala mobilni telefon a skusila jsem zavolat mamně.ke podívu telefon pracoval a v trupce sem slišela:halo ello,kde se sakra věziš!_ano to bil rozlobeni hlas tati.pret tim neš jsem mu otpověděla,tak jsem si pomislela jak mu mužu řici kdiš to sama nevim!ale tata zase řekl ello "ahoj ema"ello!mlada damo hned mi otpověs kde si!?jsem vzpomněla že hovořim s tatou:jsemmu kamaradki je hrozně nemocna a jeji rodíče jsou prič.tata se sklidnil a řekl že gdiš uzdravi tak musim jet domu,ano tati řekla jsem a položila trupku.fuu!to nejtěši je zmnou rozhovor dopadl bodem pro mně.
Za hodku kdiš jsem už byla oblečena,někdo pomalu šel do mistnosti.mislela jsem že to bude nuj zahadni zachrance,srdce mi vilizalo z hrudniku sčerveněla jsem a otočila jsem!do misnosti ne vešel zahadni zachrance ale to byla pani ramanajsa.vidim že jsi připravena řekla,mužeme začit.co začit! zeptala jsem.sklidni se moje dite s časem všechno dozviš řekla a sedla na židli.

5 díl:STARA POVĚST

13. ledna 2008 v 18:12 | kalik |  moje anime povídka
Odvedla mi do mistnosti a začala vypravět dlouhou historji.mistnost byla ještě krasnějši něž ta předchozi,byla cela z mramoru šedo tmavě modrech tonů.nebyli tam velke okna ale male čtiři okna.prvni okno bylo cele ze zlata mělo asi 50 centimetru velké a pod nim bil flag nebesko modrošedeho zbarvení a na flagu byla namalovana starimi barvami.na flagu byla namalovan velkéj kruch a uvnítř malý kroužek a to mělo zelené zbarvení.a uvnítř toho strom se zlatimí listý a vipadal jako živý,to to okno se nachazelo na jihu čtverečne mistnosti s zlatimi dveři.druhe okno se nachazelo na severu mistnosti a pod nim byl flak s krezbou mořské vlni ktera se roseka o skalů,vlna měla tvar soví.
A mel bilou barvu.dalši okno se nachazelo na zapadu bila tam víšita značka čitiřich obdívnich znaku.měli trouhelnou formu a semetricki černo byly zbarveni.a na vostoku tito mistnosti se nachazelaflak s obrovskou krezbou hvězdi byla to hvězda v temnem s koro černem flagu .co bylo obdivne je velkej kruchlej stol a mnoho židli uprostřed stolu byla vitesena forma do ktere se měl davat křižek ale žadnej tam nebyl.ramanajsa sedla na jednu z židli a posadil mi jeden sluha na židli naproti.a začala povidat:před miliony let kdiž lide ješte žili ve vesnicech,jedenpanovnik dar roskaz vitvořit pro svoji nevěstu ten nejkrasnejši šperek na světě , a poručil ten to ukol svemu nejduvěrnemu sluhověmarteru seraji. Ale marter radi nevěděl a sveho mileho pana sklamat nechtěl.porušil pravidla a poprosil at mu převedoucarodejnice tu nejmocnějši...prominte tichim hlasem řekla jsem proč mi tohle vipravíte?ramanajsa se namně podivala takovim tim svim hroznim vzhledem a mě dokonce po tělu proběhli strachi!čarodějnice mu poradila ukrast čtiři nejmocnějšich předmětu a pak to spojit tak aby dokazal vitvořit to nejkranějši vec ale nevěděl že čarodějka ma na šperek svoje umisli vipravěla ramanajsa.ale kdiž šperek bil skoro hotov ukradene předměti,list s stromu sardanskeho stromu,pirko ze sovi křidel,hvězda miru a meč pisku spolu vitvořili set temnou zahadnou silou sluha bil zavražděn a pan s poslednich sil dal šperek ženě kterou miloval a řekl:krasnějši než tvich ruk neni,a zemřel.dokut šperek byl u ženi jimenem kukajio byl ve starověkem světě na chvilku mir.ale pak kukajio byla zavražděna a znasilnina - mnichem sinem čarodějki.nebrala jsem toto blisko k srci a nechala se zase zeptat co to proboha mlmate řekla jsem a pak otočila a s vistrašenim řekla že musim domu.ale ramanajsa jen mě bolestně fackla!au!!!zařvala jsem ale dřiv než jsem si něco stihla řict poda podemnou začala se třest!....
Koukla jsem do zrcadla :měla jsem na sobě stare potrhle šati kteri hrozně česali.ramanajsa dala mi roskaz umit polahu v cele mistnosti v kuchine a .....
Ja jsem hrozně lina a uklizet doma polahu jsem nesnašela ale naš dům po srovnaním s tim hradem bil naprosta tečka!pak ramanajsa mí řekla:ktíš prací dokončiš přideš ke mně za dalši.a v tu chvili mě přeskočilo:CO SE SAKRA TADÍ DĚJE!zařvala jsem.měla jsem rosčilíny pohled ale to je nic ve srovnani k tomu jak se ramanajsa tvaříla v tu chvilí,hrozně mi vilekala ale ramanajsa hluboko nadecgla a řekla že v ten to krat mí to otpusti a pak přidala co tadi stojiš dí do prací!mě to vívedlo ze sebe ale jsem trpěla a pak ramanajsa přidala HNED!a to mi dostala jsem hodila na zem z rozmachu vědro s vadoj i trapku a řekla jsem:nepohnu se zmista dokud mi nevisvětliš co se tadí dějě ale ramanajsa mi jen fackla a to bolelo zdrzela jsem slzi ot bolesti a zase zeptala co se tadi děje a jake pravo ma vubec ona mi takle bit!?ramanajsa rozuřeně zařvala ti hlupaku nemame čas na ti tve hloupe otasky ja jsem hnet pochopila že se něco stalo.ale neš jsem zeptala co?uslišela jsem hroznej ramus.
Ne3 jsem stihla yareagovat,ari(demonka ktera mě pokoušela zabit)mě vzala na ruki.a odletěla semnou se slovi:zapomen na všechno co jisi viděla!a pak jem si uslišela jak mě zviní budik§aaaaaaaaaaaaa!zařvala jsem kdiš jsem si nahle otevřela oči uprostred noci.co se stalo zeptala se mama ktera zvědavě přiběhla do pokoje.Mami!objala jsem ji a řekla:mami ASI jsem měla nočni muru!mamka se zasmala a přenesla mi horki čaj a pak popřala sladki sni a odešla z pokoje.byl to fakt jen se?
Přišti rano jsem si probudíla celkem brzi rano kdiš všechni spali.koukla jsem si na svi ruce.s dětstva jsem si věřila že na rukach vidime častečně svuj osud,věřila jsem si v chiramantiku.majednou se mi zarazil dech.o muj bože!řekla jsem vistrašeně,kdyš jsem si koukala na sve ruce.totiš objevila se mi uprostřed dlani čerstva jisva,jako bi mi někdo řeznul ostrim nožem.pochopila jsem si že to nebil jen tak nejaki sen.ale pravda!pravda,o ktere chci vědět vic než jen starou pověst!oblekla jsem si zbalila věci a odešla do lesa.
Ke podivu věděla jsem přesně kam mam jit.po dvou hodinově cestě,kdyš uš sjem neměla sili mi najednou zazvoněl mobil.alo:ELLO KDE SAKRA JISI!ANO,TO BYL NAŠTVANI TATA SE SVIMI STAROSTLIVIMI DOTAZI!Nono tati ...řekla jisem a ani mě nenapadlo nic,jak se da omlouvit.ze křovi jsem slišela dívni zvuk.... jen jisem ucitila jak mi běhal mraz po zadech,s toho co jsem uviděla před sebou!

4 díl:RAMANAJSKE KRALOVSTVÍ A ZAHADNÍ zachrance

13. ledna 2008 v 18:09 | kalik |  moje anime povídka
Jenom koukám, protože s mý ruky svítí zářivé světlo. Bytost se lekne a odletí, letmo prohodí par slov jako"To si ještě splatíš. Proklínám tě" To poslední bylo něco jako čarodějnice, už nevím. Pomalu stracím vědomí, mam strašný strach o rodiče, o sebe. Kdo mě tu najde.

Záchrance.
Pak se mi zdál sen. Jakoby mě někdo zvednul a řekl "Neboj, jsi v bezpečí," byl to přejemný, mladý hlas. Nesl mě, jsem jakoby letěla k domu. Vešel a položil mě na podlahu. Najednou jako bych uviděla, jeho obličej byl to on, on, ten chlapec z jiného světa, a ty jeho oči. Končí sen, odchází "Ne, ne ja nechci, abys odcházel," řeknu. "Musím!" A odešel. "Aaaaaaaaaaa, mami tys mě ale vylekala, kde to jsem, jak jste mě našli?" zařvu a nechápu co se děje."Byla jsi tu a ležela na podlaze, měli jsme o tebe strach!" "Co je s tebou proč pořad omdlíváš?" Zeptal se tatka ale ja ho neslyším… Nebyl to sen, ja jsem to věděla, byl tady a zachránil mě. Rodičům řeknu, že mě je špatně a asi mam úpadek sil, radší půjdu do pokoje si lehnout.

Ramanajsa
Za chvilku přijel doktor,prohledl si mě a potvrdil, co jsem řekla. Měla jsem hroznou slabost a radší jsem ležela doma tři dny. Po Dlouhém domácím vězením maminka pustila ven, ale musím byt opatrná, abych nevletěla do žadnýho maléru. Vejdu do milovaného lesa. Prohlížím si kytky stromy je to tu báječné. Najednou bum, bam, trrrr někde v lese. A sakra moje šílena zvědavost. Běžim ale když dobíhám, nic tam není. Co pak to asi bylo? Pootáčím se, ale stejně nic nevidím. Už jsem chtěla jít , ale ucítila jsem, že někdo tu přece jenom je! Ano a nemýlila jsem se, byla to dívka, dívka, která měla křidla. Nestihla jsem mrknout a ona už byla u mě. V mých oči byl vidět strach. No to se nedivte, když najednou někdo stal pět metru od tebe a za vteřinu je vedle tebe. " Co jsi zač?" "Jsem Ari ,ale to je asi poslední co uslyšíš," rychlým pohybem mě uchopila za krk a přitiskla ke stromu. Ve druhém ruce měla nuž, který směřoval mi do hrudníku. To je konec, a už očekávám smrt. BA ne nic, otevřu oči a stojím někde jinde."Že by raj?" "Ne,ne," ozve se někde daleko. Nic nevidíme je to tu všecko sněhově bílí. Uvidím jenom žlute závěsy. Za nimi byl celý palác. Podlaha byla pokryta bílými drahokamy, stěny tam nebyly, byly tam okolo řečtí sloupy s masivní hlavičkou a patkou. Hlavičku měli do podoby lotosu. Vytavřeli jakoby obrys okna. Je tady teple ovzduší a vítr přináší různé aroma přírody. V místnosti bylo všecko zařízeno jako v induistickém paláce. Spousta barevných a měkkých polštářů a posteli. V rohu byl velký strom se zářivě zelenými listi na něm byly různé cizokrajné ptáky. Strop jakoby tam nebyl, aneb byl strašně vysoko. NA stropě byli namalovaná andílci v obláčcích, ale mě se zdalo že lítají a jsou živí. Šla jsem se podívat co je venku. Stoupla jsem a jenom jsem koukala s přiotevřenou pusou. Bylo tam nekonečno lesu, vodopádu, kytek a zvířátek. Ze zadu uslyším skřípot dveří, prudce se otočím. Ve dveřích stala ta sama paní, kterou jsem potkala v lese. Měla ten samý pronikavý pohled. "Dobrý den,"slušně pozdravím.
" Ahoj, děvče" Chtěla jsem se zeptat, kde jsem a kdo je ona ale, jakmile jsem na to pomyslela, odpověděla "Bud vítána Ello, jseš v RAmanajském království a ja jsem jeho královna RAmanaja." "Ne každý má takovou čest se sem dostat." "A proč jsem se tedy sem dostala?" "Nepospíchej, všechno se dozvíš,"pootočila se a usmála se na mě. Mlhavě jsem vzpomněla na reální svět a to znamená rodiče. Vzala jsem mobil z batohu a zavolala tatínkovi "Halo,ello kde pak jsi už je večeře?" " No tati ja tady mam nedaleko kamarádku Janu, maminka jí zna, tak ona onemocněla ja tady zůstanu jo?" "dobře a ma tam rodiče?" "Jo jasně mamku ale ta je v koupelně pak ti zavála jo?" "Jo, jo, ale rano jseš tady! " " Jo, dik papa," fuch jeden nula pro mě.Ramanajse mě odvedla do místnosti plných šatku. Tam byli tři pani, které mě rychle svlekli, zčervenala jsem se pač mě ještě tak nikdo neviděl, ale jim to bylo jedno. Pak mě odvedli do voňavé koupelny z lístků růží. Byla to nádherná relaxace, po jsem se utřela a obmotala jeden šatek jako Řekové. Ty pani mě natřeli olejem a šli mě obléknout. Po hodině jsem byla hotova. A jen tak jsem se upravovala a neb se koukala do zrcadla na sve nové ja. Otevírají se dveře pohlednu" At To je on muj záchrance," ba ne je to ta paní. "Pod Ello, už můžeme začit" "Co?" " Nekladej hloupé otázky a pod máme malo času."

3 díl:zahada

13. ledna 2008 v 18:07 | kalik |  ja a vy


Záhada

"Proboha, holka jedna! Chápeš, že jsme měli hrozný strach!"říkal tata, když jsem se probudila."Jak to že jsi nám nic neřekla, byla si pryč 6 hodin!"Jenom jsem mlčela. Vlastně ani já nevím, kde jsem byla."Promluv si sní! Já už nemůžu," řekl matce tatka. "Broučku, kdepak jsi byla, mě to můžeš říct ne? A jak ses dostala domů? Proč jsi nám nic neřekla?"zeptala se tichým hlasem maminka."Mami, ani já nevím, kde jsem byla,"řeknu a podívám se na ní. Věřila mi, určitě mi věřila, ale tatka to uslyšel a zakřičel:"Ty jsi snad pila ne?" "Tati, nech mě bejt, nic jsem nepila a vůbec co to maš za přectavy o mě? Jsem snad nějaká kurva, nebo jsem tvoje dcera?"co to blábolám, sakra že já jsem něco řekla. Tatínek jenom stal a pak cítím šílenou bolest na tvářích. Jenom koukám. Nikdy! Nikdy mě tatínek nebil ale tohle je moc, to že ja jsem řekla pravdu, za tohle mě bije. Běžím ven, slyším jenom vzadu křik rodičů, to nic mě nezajímá. Jdu radší do lesa.
Večer se vracím. Tatka sedí vedle televizi a tak od hluku televize nikdo mě neslyší. Pomalu a tichými krokámi vklouznu do domečku, uvidí mě jenom maminka. Nic neřekne. Vejdu do svého pokojíčku. To byla unavena procházka, prošla jsem podél řeky, pak jsem pozorovala ryby atd. Celkem jsem se zklidnila, ale tohle taťkovi neodpustím. Uvědomila jsem si, že tu voní kopretinami."Maminka je zlatičko,"řeknu šepotem a lehnu si na postel. Za hodku uslyším kroky tatínka, jak jde do pokoje. Fuch, můj pokoj minul. Pak za dalších 15 minutek slyším tichoučké krůčky maminky, jde ke mně. Vejde a zavře dveře za sebou, lehnu na břicho. Jakoby neslyším, že ona tu je. Položí svojí ruku na mý záda "Zlatí, to jsi dneska myslela vážně s tou kurvou?" "Ne mami ale, nekoukej se na mě tak divně jakoby nevěděla, že už nejsem malá holka, která si hraje s barbínky. Mami, už je mi 15 let a chápu, co říkám, to co jsme řekla taťkovi, to byly moje pocity, co cítím od něho!"vyprásknu to na ní, už nemůžu trpět, nemůžu. Slzy neudržím a vybrečím se jí na rameni. Za chvilku se na mě podívá a utře mi slzy "Zlatí, ale tatínek to tak nemyslel má o tebe strach.""Mami, nech toho, nechci nic slyšet," promumlám si pod nos, ale ona to slyšela. Lehnu si zpátky do postele, už je noc tichá noc. Da mi pusu na dobrou noc a odejde.
Ležím a promýšlím si celý den. Vzpomenu si ty nádherné oči, které jsem viděla."Čí? Čí?"Ptám se sama sebe, čí tak nadhrne oči mohou být. Nikdy je nezapomenu a toužím je znovu uvidět…
Už je ráno probouzím se a ani nevím, jak jsem usnula. Nandám si bačkůrky a vyjdu ven z pokoje. Potkám tatínka, mineme sebe hrozivými pohledy a pak se neudržím, rozesměju se, on to pochopí a nenechá mě. Dobře si spolu promluvíme a všechno vyjasníme."To je dobře že jsem se usmířila s tatkou" pomyslím si. Ráno je opravdu nádherné, nasnídáme se a jdeme se vykoupat v řece. U řeky blbneme, jak se dá, potápíme se, skáčeme, jsme opravdu skvěla rodina. Na cestu zpátky jdu lesem sama, řekla jsem rodičem, že potřebuji klid. Procházím se mezi stromami sem tam uvidím nějakého ptáčka nebo veverku. Najednou jakoby citím že mě někdo sleduje, otočím se, nikdo."To se mi jen zdálo."Ba ne ted jsem uviděla siluetu člověka. Proboha kdo to muže být. Jdu rychlým krokem a pak se prudce otočím. Uviděla jsem ženu, ano ženu. Ta žena nebyla z této doby, měla na sobě vyšívaný kimono a nevypadala ani mladě. Neviděla jsem její obličej, šla jsem bliž, otočila se. Měla nádherné černé oči, úplně černé oči, byl to pronikavý pohled a zároveň strašidelný. Vylekaly mě ty oči a běžela jsem k domečku. Pak jsem stála, něco mě zastavilo a kouknu zpátky. Zas ta žena. Promluvila na mě tichým melodickým hlasem"Tak to jsi ty Ema?"
Odkad ví, jak se jmenují, jenom koukám a pak zavřu oči, vítr se začne hrát s mýma vlasy jako tehdy ráno. Otevírám oči a už tu není, jakoby ona byla ten vítr. Jdu domu, proboha kdo ona byla a co chtěla odkad ví moje jméno. Když jsem vešla domu, podívám se do zrcadla, jsem bledá jako smrt. Leknu se sama sebe."At, mě nikdo nevidí! At, mě nikdo nevidí!"probíhá mi ve hlavě. Vlítnu do pokoje a lehnu. Za chvilku přijde mama"Zlatí, nejsi nemocna?""Ne, ne. Jenom mi není dobře"začnu lhat.""nemám ti něco přinést? Proč se ptám, hned ti přinesu čaj a jídlo""Diki mami, jsi zlato."Za minutku mam na stolku jídlo a horkou čokoládu."Mnamky."Kouknu na televizi, co tam dávají jenže za chvilku mě, to přestane bavit. Usínám. Probudím se pozdě v noci. Najednou vidím vedle okna malé světýlko. Šla jsem blíž a vidím Malého motýlka. Je to nádherný motýl jakoby byl kouzelný. Měl totiž zajímavé zbarvený, jakoby byl bílí, ale při tom bili nebyl. Nemůžu ho popsat, když se vznášel, tak za ním se vznášeli malé hvězdičky. "Je to nádherný motýl."Pak vzpomenu svůj dětský sen. Tehdy několikrát jsem viděla ten samý sen. Viděla jsem červeny křížek na každý straně měl jiný obrázek. Na jedný straně měl kapku vody, na druhy měl strom, na třetí měl vítr a na čtvrtý měl slunce. Uprostřed toho kříže byl malý žlutobílý křížek, ve kterém byla hvězdička.
"Auvajs"zakřičím, probouzím se pod oknem vedle topení. Bouchla jsem se loktem. Vstala jsem a šla dolu. Už je odpoledne, to jsem, ale lenoch pomyslím si a kouknu se po j rodičích. Rodiče odešli ven na procházku a to znamená, že můžu dělat, co chci. Za hodku jsem šla do lesa. Vzpomenu tu ženu, a najednou chci ji vidět a zeptat se odpověď, kterou hledám na dotaz který ani nevím. Musím jí vidět ted hned. Běžím na to místo, kde jsme se minuli. Čekám hodinu, ale nic není tu a tak úplně zdrcena jdu zpátky."Jsi snad blázen, kam to jdeš!"uslyším v hlavě. Strašně se leknu a podivám se okolo. Nikdo nikde, to se snad jenom zdálo. Pokrčím ramenem a jdu dál. Za chvilku mě začne křečovitě bolet dlaň. Citím se jako bych byla pronásledována, jako tehdy otočím se s nadějí, že uvidím tu ženu ba ne vidím černé oči. Jsou to zle černé oči z ztracených pohledem. Proboha dat to je ta bytost co škrtila. Strašně se leknu a běžím po spátku. TA bytost jedným mihem mě dohoní a chytí mě za krk. Začne mě škrtit, už nemůžu dýchat bezpomocně ho silně škrábnu do ruk. Pustí mě, ale byla jsem tak vysoko, že jsem spadla hlavou na kámen. Strašná bolest proline skrz hlavu. Ta bytost mě asi chtěla znásilnit, ale najednou moje ruka s bolavou dlaní se sama od sebe zvedla. Jenom koukám, protože s mý ruky svítí zářivé světlo. Bytost se lekne a odletí, letmo prohodí par slov jako"To si ještě splatíš. Proklínám tě……." To poslední bylo něco jako čarodějnice, už nevím. Pomalu stracím vědomí, mam strašný strach o rodiče, o sebe. Kdo mě tu najde.

2 díl:souboj

13. ledna 2008 v 18:05 | kalik |  moje anime povídka

Souboj

Byly to žhavé paprsky přes, které jsem prošla. Nejdřív ja nic neviděla, protože to zářilo mi do očí. Pak jsem uviděla dvě postavy, ja nechápala, co dělají a kdo nebo co jsou. Když jsem vyšla z toho záření, uviděla jsem dvě okřídlené postavy."Radší se schovám za kámen," pomyslela a udělala. Byl to drsný souboj. Celou dobu jsem byla zvědava, kdo nebo co to jsou za bytosti, vůbec kde to jsem. Za několik minut když světlo se ztlumila, jsem uviděla, že se škrtej. Spiš jedná bytost, škrtí druhou.
"Musím pomoct!"myslím. Nic mě nenapadlo než vzít kamen a hodit na škrticí bytost. Nepodařilo se mi to, protože ta bytost mě všimla, když jsem se naklonila. Asi se vylekala a radši uletěla. Před tím než uletěla, jsem uviděla, jak vypadá. TA bytost měla černě oči a ztracený pohled, měla dlouhé vlasy. Oblečená bylá do košile z dlouhými rukávy, kalhoty měla krátké a modrobílé. Šla jsem dopředu podívat se, jak vypadá ta druhá bytost a jestli nechce pomoct. Nevěděla jsem odkad se ve mně bere tolik odvahy, ale nebála jsem se.
Přiblížila jsem se, byla na pul mrtvá. Světlo vzadu se ozářilo a pálilo mě strašně do zad. Už jsem cítila, jak omdlívám, poslední co jsem uviděla byly oči. Ano oči té bytosti byly to nádherné zelenožluté oči s pohledem nadějí , které nikdy nezapomenu. Pak jsem omdlela. Probudila jsem se doma, nic jsem nechápala. Uviděla jsem jenom mamku a tatku, měli o mě hrozný strach.

1 díl:blesk

13. ledna 2008 v 18:04 | kalik |  moje anime povídka

Blesk.

Je krásné letní ráno. Cítím, jak z otevřeného okna lehce fouká vítr do mých vlasu. Za minutku uslyším skrz spánkem, tiché krůčky pohybující se ke mně, je to maminka "Zlatí, vstávej už je odpoledne.""No a co, dyť jsou prázdniny," řeknu a podivám se na ní."To vím a právě dneska jedeme na Šumavu," usměje se. "Hurá! Konečně! To je skvěle, mami!" zakřičím radosti a běžím do koupelny. Rychle se umyjí, nasnídám se a sbalím všechny věci, které potřebuju.
Konečně ta dlouhá cesta sem je vzadu. Jsme na Šumavě, je to tu krásné a okouzlující. Vždycky mě přitahoval les a jeho záhady. Ubytujeme se v malém domečku vedle lesa, nedaleko je řeka ve, které se můžeme koupat nebo lovit ryby. Vlastně jsem ještě neřekla, jmenují se Ella, jsem taková obyčejná holka v pubertě (to znáte ne slza, smích, řev, hysteriky…), ale tady na Šumavě se to všechno změní, ale to se dozvíte potom.

První den jsme rozbalovali věci, moc mě to nebavilo a radši jsem šla ven, najednou jsem něco ucítila, něco divného. Šlo to z lesa. Zaujalo mě to,vběhla jsem do domečku vzala batoh z jídlem a potřebnými věcmi jako: baterka,mapka,kompas,sírky atd. Pomalu jsem vyšla z domu, aby rodiče mě neviděli, a běžela do lesa podívat se co to je.

V lese jsem nejdřív nic neviděla, ale pak jsem uviděla blesk. Ano blesk připadal hrůzostrašně ale ja se nebála. Nevěděla jsem, co mě čeká, ale ten blesk změnil celý můj život.

uvod

13. ledna 2008 v 18:02 | kalik |  moje anime povídka


od před minuliho roku pišu povídku o lidech ktery maji schopnost ovladat misticky svět.jednou holka z našeho světa se dostane do toho mistickeho díky jeji přany najit člověka komu patři ty překrasne oči z jejiho snu.a patři li vubec člověku?

žanr:romance,sci-fi
nazev:red cross ,červenej kříž)))))

letime do světa anime angel

13. ledna 2008 v 17:43 | kalik |  anime

kdyš mam fakt špatnou naladu tak si pokoušim najit něco přijemneho na pohled jako tito kresby)))))

anime angel



http://i204.photobucket.com/albums/bb247/thekillerbunnie/AnimeAngel.jpg
http://www5b.biglobe.ne.jp/~zero-fie/closed_eye.jpg
http://i212.photobucket.com/albums/cc142/akane_angel/Anime/Anime%20Angel/anime-angel.jpg
http://photobucket.com/albums/d25/kafesama/elu/Anime_Angles_M37.jpg
ten posledny je ulně nejlepši))))))